Rovina, do které promítáme (rovina papíru, rovina školní tabule), se nazývá axonometrická průmětna (značíme \(\alpha\)). Tato rovina není rovnoběžná s žádnou souřadnicovou osou (\(\alpha \not\parallel x\), \(\alpha \not\parallel y\), \(\alpha \not\parallel z\)). Objekty (např. bod \(K\)) promítáme kolmo do axonometrické průmětny. Tomuto průmětu \(K^{a}\) říkáme axonometrický průmět bodu K.
Obrázek 2.1: Průměty bodu v axonometrii
S pouhými axonometrickými průměty si ale nevystačíme. Aby bylo zobrazení jednoznačné, použijeme ještě axonometrické půdorysy zobrazovaných objektů (viz bod \(K_{1}^a\) na obr. 2.1). Axonometrickým půdorysem je axonometrický průmět prvního průmětu (pravoúhlého průmětu do půdorysny). Pro zjednodušení budeme axonometrické průměty bodů popisovat bez horního indexu a, tedy axonometrický průmět \(K^{a}\) bodu \(K\) označíme jednoduše písmenem \(K\) (obr. 2.1 vpravo).
Nyní můžeme říci, že pravoúhlá axonometrie je vzájemně jednoznačné zobrazení bodů prostoru na uspořádané dvojice průmětů.
Obrázek 2.2: Pomocné průměty bodu
Podobně jako axonometrické půdorysy můžeme zobrazit i axonometrické nárysy a axonometrické bokorysy, viz body \(K_2\), \(K_3\) na obr. 2.2.
Pravoúhlou axonometrii můžeme zadat axonometrickou rovinou nebo axonometrickým osovým křížem, tedy axonometrickými průměty os \(x\), \(y\), \(z\) (obr. 2.3).
Obrázek 2.4: Axonometrické trojúhelníky pro jeden axonometrický osový kříž
Axonometrický osový kříž je tvořen výškami axonometrického trojúhelníku. K zadanému axonometrickému trojúhelníku jsme tedy schopni sestrojit axonometrický osový kříž. Stejně tak, máme-li axonometrický osový kříž, můžeme pomocí kolmic k průmětům os sestrojit libovolný axonometrický trojúhelník. Na jeho velikosti nezáleží - všechny tyto trojúhelníky jsou podobné a reprezentují navzájem rovnoběžné axonometrické roviny (obr. 2.4).
Obrázek 2.5: Axonometrický nadhled, axonometrický podhled
V axonometrii rozlišujeme axonometrický nadhled (obr. 2.5 vlevo) nebo axonometrický podhled (obr. 2.5 vpravo). Axonometrický podhled volíme, chceme-li zobrazit situaci zespodu. V tomto případě leží počátek soustavy souřadnic před axonometrickým trojúhelníkem a kladné poloosy se „rozbíhají dozadu“. Ve většině případů se ale používá axonometrický nadhled, kde počátek leží za axonometrickým trojúhelníkem.
V našich konstrukcích se omezíme pouze na axonometrický nadhled. V zadání úloh tedy nebudeme uvádět, že jde o nadhled, budeme to ale předpokládat.